THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kvízová otázka na úvod: Co asi tak může vzniknout, když se spojí členové takových pojmů jakými jsou NASUM anebo GENERAL SURGERY? Říkáte-li další podobné šílenství, tak jste to trefili úplně přesně! SAYYADINA svůj start datují rokem 2001 a od té doby už mají na kontě několik počinů čítajících nějaké to splitko, dvanáctipalec a příspěvek na kompilaci, avšak s regulérním albem přicházejí pod křídly německých Yellow Dog Records až nyní.
Vezmeme-li v úvahu název desky, pak se tihle vykukové museli skutečně hodně bát, protože křídla, která jim jejich strach dal, dosahují obdivuhodných rozměrů. Hlavně díky nim se mohou skladby rozjet do takové rychlosti, že z toho jde hlava kolem. SAYYADINA se s tím věru příliš nemazlí a devatenáctku pokusů o zdolání duše grindového fajnšmekra nelze nazvat jinak, než časovanou bombou. Čekal-li snad někdo od těchto lidí něco jiného, než pořádnou dávku nefalšovaného švédského grindcore, kterému nechybí ani vlivy crustu anebo hardcore, byl asi dost naivní. Těm ostatním se v podobě „Fear Gave Us Wings“ dostává vskutku dokonalého naplnění očekávání pořádné drtící mašinérie. Pánové se ovšem nespokojili s přehráváním již dávno přehraného, a tak se snaží své skladby obohatit nejednou rytmickou změnou a zajímavým motivem, díky čemuž je lze mezi sebou i lehce rozeznat, což v tomhle žánru není zas tolik obvyklé. Očekávejte navíc i výborně zvládnuté střídání vokálů, neskutečně zabijácký zvuk (analogový vinyl je na tom v tomto směru ještě o poznání lépe) a v neposlední řadě i zkušenou instrumentaci.
Pro fanoušky skandinávské extrémní školy ve stylu NASUM se jedná o naprosto povinný přírůstek do domácí diskografie, který si navíc můžeme všichni okořenit shlédnutím tohoto masakru na vlastní oči, neboť SAYYADINA přijedou i na letošní Obscene Extreme!
Swedish fucki'n grindcore inferno!
8,5 / 10
Ove Wiksten
- vokály
Andreas Eriksson
- basa a vokály
Jon Lindqvist
- kytara a vokály
Adde Mitroulis
- bicí
1. 18 hrs
2. Dear Diary
3. The Holy War
4. All This Fear
5. Under Ondskans Pupill
6. Homegrown Terrorism
7. Blind Och Döv Eller Bara Dum I Huvet?
8. Losing Faith
9. Civilized Control
10. Proffs På Låtsas
11. Neglected
12. Turned Inside Out
13. Three Strikes
14. The Loss
15. Sick Of This World
16. Oppression
17. Bent Out Of Shape
18. Enjoy The Silence (Why You Can)
19. Med Livet Som Insats
Mourning The Unknown (2007)
Fear Gave Us Wings (2004)
Split 7'' with NO VALUE (2003)
Solace Denied (7'') (2002)
The Inevitable Truth (Split 7'' with Bruce Banner) (2001)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Yellow Dog Records
Stopáž: cca 28 min
Produkce: Andreas Ericksson
Studio: Bacup Studios, Stockholm
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.